Historie názvu města Koloveč

Dřívější historie našeho města Koloveč (Colowec, Cholowsk, Kolowsk) není známá, proto ani rok jeho vzniku a udělení městských práv nelze stanoviti. Jako zbytek a zároveň jako důkaz, že Koloveč v dávných dobách byl již městečkem, existuje otisk prastaré městské pečetě s nápisem: ,,Peciet miestecka Kolowce‘‘, na němž je zobrazen městský znak kolo o šesti loukotích v modrém poli.Jméno Koloveč vzniklo asi ze slov kolová ves, postavená na dřevěné jehly (stromové kmeny) v bažinaté krajině.O původu jména se dále vypravuje pověst, že jednomu českému knížeti blízko místa, kde nyní stojí Koloveč, spadlo kolo s vozu, které pak vleklo kus cesty, až mu potom lidé přišli na pomoc a kolo na nápravu opět navlékli. Odtud prý podle lidové etymologie vzniklo jméno Koloveč (původně Kolovleč.)

Požáry Kolovče

Při požáru 6.6.1729 vyhořel skoro celý Koloveč. Jen 14 odlehlých domků zůstalo ušetřeno. Kostel, škola, fara, panský dům a dalších 51 domků lehlo popelem. Ve škole, na faře a  na radnici  všechny archivní spisy shořely, jen farní matriky byly ušetřeny. Farář V. J. Weigl bydlel  pak až do r. 1730 v panském dvoře srbickém a konal služby  boží a tamějším kostele sv. Víta.

Hned po ohni byla vystavěna ,,panská hospoda‘‘ s připojenou židovnou, škola, farská stodola a farní dům a naposled  byl r. 1731 znovu zřízen kostel, ale bez věže. Novostavbou kostela původní gotické tvary vzaly za své.Ohněm upadlo obyvatelstvo do bídných finančních poměrů, takže ani radnice, ani věž kostelní, ani své domky nemohli řádně vybudovat.Požár 17. 5. 1922 zapálil blesk a vyhořela bývalá továrna na zápalky,majetek Vojtěcha Huttera, továrníka. V budově bydleli dělníci továrny na kartáče.    

Poloha Kolovče

Městečko Koloveč (448 m n. m. ) leží v domažlickém okresu, plzeňském kraji, v jihozápadních Čechách, na severovýchodních výběžcích Šumavy, asi uprostřed mezi Domažlicemi, Horšovským Týnem, Klatovy a Přešticemi. Jeho katastr měří 969 ha. Koloveč patří k povodí řeky Radbuzy.

Historická nej…První telefonnístanice u poštovního úřadu v Kolovči byla otevřena 15. 11. 1884. Jeden z prvních telegramů, odeslaný Josefem Šindelářem profesoru Hynku Mesnarovi do Tábora  ???, zněl: ,,Telegraf je otevřený, Šumavanu zasvěcený.‘‘ Jmenovaný profesor odpověděl obratem: ,,Buďte pevni jako hráz, Bůh opatruj vás.‘‘ 

První tělocviční sál měli sokolové v hostinci u Josefa Maindla. V roce 1922 byla zahájena stavba Sokolovny díky obětavé spolupráci všech sokolských bratří a také díky státní subvenci ve výši  40 000 Kč. Sokolovnu stavěl zednický mistr Antonín Umprecht. Biografický soubor by l v Kolovči založen roku 1927. Téhož roku zakoupil Sokol od Legionářského spolku v Postřekově biografické zařízení. Prvním kinooperatérem byl ing. Krištof z Domažlic.

Současnost

V Kolovči žije asi 960 lidí a je tu kolem 365 domů. V obci působí praktický lékař, dětský lékař, gynekolog a zubní lékař. Je zde mateřská škola, základní škola, osm obchodů, benzínová stanice, autoservis, prodejna ojetých aut, pošta, obecní úřad, hřbitov, kostel, museum a dvě hospody. Sportovci mohou využívat fotbalové hříště a tenisové a volejbalové kurty. V okolí školy se nachází park a uprostřed obce rybník. V okolí Kolovče stojí vysílače na všechny české mobilní sítě. V Kolovči se dosud zachovala kartáčnická výroba ve Spojených kartáčovnách, výroba pletených výrobků v Chodských pletárnách a zemědělská výroba v Zemědělské akciové společnosti. Ta rovněž vyrábí dopravní značky. výroba Kolovči pokračuje i tradice hrnčířské výroby, kterou provozuje pan Volf.

Divotvorný kolovečský mlýn

Pověst o zázračném mlýnu, který přemílal staré báby na mladá děvčata, vznikla v Kolovči pravděpodobně již na počátku 19.stol.. Tehdy prý ještě na vrchu Hájích nad městečkem pracoval starý větrný mlýn. Protože v Kolovči chyběla vodní síla, která by poháněla běžné vodní mlýny, museli sedláci s obilím jezdit značný kus cesty. K blízkému, věkem sešlému, větrnému mlýnu chodili se svými nůšemi jen vdovy a staré babky. Babský mlýn se stal předmětem posměchu okolních sedláků i sebevědomých mlynářů. Když starý mlýn zanikl, byla posměšná pověst přenesena i na parní mlýn, který byl v Kolovči dán do provozu v roce 1864. Ale také tento mlýn zanedlouho zkrachoval. Posměšná pověst o mlýnu, ve kterém je možné přemlít staré báby na mladá děvčata,se rozšířila do širokého okolí. V první polovině 20.stol. se při masopustním veselí v Kolovči již pravidelně přemílaly staré báby.  Tento zvyk se jako úsměvná lidová zábava udržel s určitými přestávkami v Kolovči dodnes.

Vznik a tradice kartáčnické výroby v Kolovči

Budovy dnešní provozovny postavil v roce 1852 K. M. Cerný jako provoz sirkárny. Později se v tehdejší sirkárně vystřídalo několik majitelů a v roce 1890 odkoupil tyto provozy od Josefa Šindeláře zakladatel kartáčnické tradice v Kolovči p. Izák Hutter. Postupně se zde vyráběl široký sortiment galanterního kartáčnického zboží a výrobků pro potřebu a úklid  domácností. V letech před 2. světovou válkou zde pracovalo 120 dělníků.

Historie a paměti kostela Panny Marie v Kolovči

Od dob první zmínky o Kolovči v roce 1197 stávala uprostřed obce kaple sv. Barbory, která byla patronkou horníků.Tato kaple patřila pod srbický kostel. Na konci 14.  století byl v Kolovči vystaven farní kostel Zvěstování Panny Marie v gotickém slohu podle F. Palackého a A. Sedláčka. V polovině 17. století byla ze Srbic do Kolovče přenesena farní správa, od té doby se začal Koloveč více rozvíjet. Byla zde založena jednotřídní škola pod správou fary. Roku 1729 vyhořel téměř celý Koloveč – kostel, škola, radnice, panský dům a ještě 51 domů. Shořely všechny archivní spisy a privilegia. Oheň způsobil velkou bídu, proto oprava kostela trvala 2 roky. Na jižní straně kostela byl založen hřbitov, který byl používán 100 let. Roku 1977 byly do kostela dodány nové varhany postavené varhanářem Františkem Adamem Gartnerem z Tachova. Tyto varhany prodělaly několik opravaslouží dodnes. Kolovečská farnost byla na konci 18. století přidělena k českobudějovickému biskupatví Během válek a nepokojů v 18., 19. a na počátku 20. století byl kostel několikrát opravován, na konci 19. století návrhy a plány nakreslil hraběcí stavitel František Staňkovský. Velmi zajímavá je i historie zvonů. Několik zvonů bylo vždy ukradeno, zničeno, roztaveno a použito na válečné účely.  Vždy se našli lidé, kteří provedli sbírku a pořídili nové zvony, avšak i tyto zvony čekal stejný osud. V současné době jsou v kostele tři zvony, z nichž nejstarší se jmenuje Ave Maria, byl vyroben v roce 1904, zvony Sv. Jana a  Sv. Josefa byly posvěceny a vyzdviženy na věž v roce 1984. O rozkvět kolovečského kostela a kolovečské farnosti se během historie nejvíce zasloužili: rytíři z Roupova, rod Žákavců ze Žákavy, rod Černínů z nedalekých Chudenic, farář Josef Duchek, Alois Střeleček, páter František Horák a páter Antonín Daněk. Historie kolovečského chrámu Páně je velice bohatá. Podrobněji byla zaznamenána v knize, kterou si může každý návštěvník Kolovče při prohlídce kostela zakoupit.