Úboč

Vesnice Úboč leží 6 - 7 km severovýchodně od Kdyně a  zhruba stejně daleko na jihozápad od Kolovče. Rozprostírá se v údolí na západní straně hřebenu Ulíkovské hory, Kněžské Hůrky a Netřebu. Sousedí s obcemi Němčice na jihu a Všepadly na východě. K obci Úboč patří také osada Stará Huť a opuštěný dvůr Košenice.

Vznik obce se datuje rokem 1251, kdy byl jejím majitelem Jiřík z Úboče. Během let ještě několikrát změnila majitele.

Posledními vlastníky byli Černínové z Chudenic. V obci převažovalo zemědělství, ale byli zde i jiní řemeslníci – kovář, truhlář, mlynář, bednář a pastýř.

Samosprávnou obcí za Rakouska - Uherska se stala Úboč po roce 1848. Vznikly zde silnice, železniční doprava zůstala stranou, automobilová doprava byla teprve v začátcích, ale vývoj

v samotné Úboči se nezastavil.

Postupně se zlepšovala komunikace mezi Kdyní a Kolovčem budováním nových cest a pošt.

Kdyně měla také telegrafní stanici a od roku 1850 okresní soud. Už od roku 1863 měl Koloveč skutečného lékaře a ve Kdyni byla i lékárna. O bezpečnost se staraly četnické stanice ve Kdyni a v Domažlicích advokát a od roku 1860 fungovala pro Úboč i domažlická spořitelna.

Všude se utvářely různé spolky a  i ty měly vliv na rozvoj obce Úboč. Byl to např. tělocvičný spolek, zemědělsko-lesnický, učitelský, hasičský sbor ve Kdyni, pěvecký spolek v Kolovči. I v Úboči se vytvořil hasičský spolek, který měl 30 členů.

Své důležité místo zde měla i zdejší škola ( dvoutřídka ) a velkému zájmu se těšila od roku 1906 i divadelní představení.

Se souhlasem obecního zastupitelstva a na popud  učitele Rudolfa Svačiny byl roku 1922 postaven na návsi před hasičkou kolnou-dnes zbrojnicí Husův památník, který stojí na svém místě dodnes. Ve vesnici byl vybudován obecní vodovod a přívod elektrického proudu.

Období mobilizace a blížící se okupace ( 1939 – 1945 ) byla v Úboči sledována se znepokojením. Lidé ukrývali potraviny. Vše bylo na přídělové lístky. Z toho vzešel

„černý“ obchod a utajování zásob. V roce 1940 měla obec také dva hajné a obecního cestáře. O rok později byla zřízena vedle kovárny zdviž pro kování dobytka, vyčištěn rybníček na návsi a zřízena obecní pastvina.

Výuka ve škole odpovídala záměrům nacistů. Vyučoval se povinně německý jazyk. Někteří obyvatelé byli nasazeni na práci do říše.

5. května se ozvaly zprávy o protinacistickém povstání a 6. května 1945 již byli američtí vojáci nadšeně přijati ve všech obcích, kam dorazili. V Úboči se ubytovali v místní škole.

Byl ustanoven místní národní výbor – MNV a povolena existence čtyř stran – národní socialisté, sociální demokraté, komunisté a lidovci.

V poválečné době nastal značný pohyb obyvatelstva. Po odsunu Němců  přesídlilo z Úboče do pohraničí  dvanáct početných rodin. K roku 1950 zde bylo jen 199 obyvatel. Lidé se také stěhovali za průmyslovou výrobou do měst.

Hlavními body programu MNV se stala telefonizace, elektrifikace obce a vodovod. Bylo objednáno zavedení veřejného osvětlení a instalace místního rozhlasu. A tak se v červnu 1948 konala tzv. „rozsvícenecká zábava“ se zahájením běžné dodávky elektrického proudu.

Obyvatelé Staré Huti byli připojeni k el. síti až r. 1960.

Únorové události r. 1948 dalším akcím nepřály. Byl ustanoven Akční výbor Národní fronty a začalo znárodňování a stěhování nepohodlných občanů. Obchody a hostinec převzala Jednota, řeznictví bylo uzavřeno. Zdokonalovalo se autobusové spojení, zahájilo se promítání filmů 1krát týdně v hostinci, přetrvávala i tradice ochotnických divadelních představení. Ta však s novou dobou pomalu utichla. Nejméně pozornosti se věnovalo kostelu a faře.

Založené družstvo v Úboči se sloučilo s Němčicemi a Úlíkovem v nové JZD Rozvoj, které později bylo včleněno pod Jednotné zemědělské družstvo Koloveč. Činnost MNV a JZD se navzájem proplétala a doplňovala. V říjnu 1960 byl zprovozněn nový kravín a vepřín.. V budově statku Mastných vzniklo mechanizační a opravárenské středisko. Téhož roku byl zahájen výkop vodojemu. Do domů byl zaveden až v roce 1968. Šedesátá  a sedmdesátá léta byla na budování opravdu úrodná..

Byl rozšířen místní hřbitov, vybudován urnový háj a zaveden vodovod. Dále byla vystavena svépomocí autobusová čekárna, JZD postavilo mostní váhu, byla vyasfaltována ulice za rybníčkem a kolem „Hotýlku“ – což byl druhý hostinec. Rozšířily se telefonní linky také na hájenku u Staré Huti. Na bývalém hřišti školy byla postavena bytová budova se čtyřmi byty. JZD postavilo skladovací kůlnu a sila na krmivo.

Opravila se škola a rybník na návsi byl zavezen. Největší akcí byla výstavba kulturního zařízení s hostincem , která trvala 3 roky (1975 – 1978 ).

Po těchto plodných letech se výstavba v obci nezastavila, ale utlumila. Příčinou byl úbytek obyvatel a vysoký věkový průměr občanů.. V roce 1979 ukončil činnost MNV a přešel pod MNV v Kolovči.

Události r. 1968 se v Úboči nikterak dramaticky neprojevily. Zastaveno bylo promítání filmů. Nahradila je televize. Domácnosti se modernizovaly , lidé si kupovali ledničky, pračky aj.. Budovaly se nové domy, které měly už koupelnu a splachovací záchody.

Místní lidová knihovna byla stále otevřena. Oproti dřívějšku se rozmohlo pořádání různých besed a oslav ( např. VŘSR, MDŽ, MDD a jiné ).

Roku 1979 bylo vybudováno na Hájku letiště pro zemědělská letadla „čmelák“, provedena meliorace potoka pod rybníkem, náves byla osázena jalovci a tujemi. JZD zřídilo v r. 1986 adaptací stodoly truhlářskou dílnu.

Myslivecké sdružení pořádalo zkoušky loveckých psů – honičů, začalo s odchovem divokých kachen a vybudovalo za rybníkem tréninkovou střelnici. Osvětová beseda začala od r. 1986 pořádat dosti zdařilé jarní a velikonoční pochody. Dnes již v „Hospůdce pod Vinicí“ obec uspořádala několikrát dětský maškarní bál, turnaje ve stolním tenise a na hřišti sportovní odpoledne pro děti.

Po revoluci v roce 1989 vznikl v Úboči stejně jako v dalších menších obcích opět samostatný  obecní úřad s vlastním obecním zastupitelstvem. Změny ve společnosti přinesly možnosti soukromého podnikání. Jsou zde čtyři soukromí zemědělci, rodinná truhlářská dílna, soukromá podnikatelka v oblasti drobného prodeje a i mnoho jiných obyvatel pracuje pod soukromými firmami ( např. stavební, výroba nábytku, kadeřnictví, atd. )

Úspěšně byla provedena plynofikace obce, ořezány staré lípy kvůli bezpečnosti občanů.

Vydlážděn byl chodník k místní poště a ke kostelu, zavedeno třídění odpadu a postupný úklid obce.

Dnešní obec Úboč má 115 stálých obyvatel, 30 obytných domů, tzv. bytovku o čtyřech bytech, 2 chaty a 18 chalup, které jsou sezónně obývány chalupáři. Co Úboč nejvíce postrádá je mladá generace a především děti.

Obec Úboč má katastrální výměru 745 ha , její nadmořská výška je 509 m u paty kostela. Ten tvoří také dominantu Úboče. Je zasvěcený sv. Václavu.

Původně tu byly kostely dva, ale druhý byl dřevěný a shořel. Každoroční pouť se slaví na sv. Václava.

V obci samotné naleznete bývalou školu, kde je umístěna knihovna, volební nebo výstavní místnost, pošta, kadeřnictví a obecní úřad. Nedaleko je stavba fary, která má nového majitele a snad dostane i nový kabát. Vnitřek byl již částečně opraven a jedenkrát ročně zde tráví část prázdnin děti věřících z Plzně.

V obci najdete kulturní dům s hostincem. Na návsi je stále funkční mostní váha a telefonní  budka.

Místní obyvatelé i návštěvníci si mohou základní druhy zboží nakoupit v soukromé prodejně. Ve vesnici však není kemp ani možnost ubytování. 

Úbočský rybník slouží spíše rybářům pro odchov ryb než ke koupání.

Hlavními krásami Úboče je až panenská krajina, která svou krásou láká k zastavení a zajisté i k procházce. K památkám patří již zmíněný kostel sv. Václava, dále tvrziště – dochované valy na místní faře, roubené  stavení č.4 a  Jehlíkova lípa na hrázi rybníka nad mlýnem stará 350 let.

To vše v naší obci Úboč naleznete.

                                                 Těšíme se na Vaši návštěvu.

 

 

Tomáš Hynčík