Vážení rodiče,

 

na základě několika dotazů odpovídám všem na důvod zákazu používání tzv. „gumovacích per“ při tvorbě všech textových dokumentů na naší škole.

 

1. Používání gumovacích per svádí žáky k podvodům

Zákazem se snažíme předejít problému přepisování známek v žákovské knížce či jiných školních dokumentech a tím problémům, které si přepsáním známky žák způsobí – důtka ředitele školy a následně snížená známka z chování.

Řada žáků je náchylná k tomuto podvodu, pokud se žák dostane do stresu – např. při nepřiměřených nárocích na školní výsledky žáka ze strany rodiče. Problémem tohoto psacího prostředku je i to, že na zmíněný podvod se přijde většinou pozdě, kdy problém je již značně rozvinutý.

Dalším podvodem může být přepis opraveného textu (diktát, výpočet apod.) a následně stížnost rodiče na chybnou práci učitele.

Popis: gumovaci peroPříklad:

a) text napsaný žákem gumovacím perem

 

 

b) oprava textu učitelem pomocí červené propisky. Žák dostane opravený text a má ho ukázat rodičům

 

 

c) žák text částečně vygumuje

 

 

d) žák doplní správné hodnoty, text ukáže doma, se sdělením: „Paní učitelka mi nesprávně opravila text, měl jsem ho dobře. To je nespravedlivé.“ Otázkou zůstává, jak potom řešit takovou situaci.

 

 

 

 

 

2. Ve škole se učíme. Učitel by měl znát co nejlépe myšlenkové pochody žáka, neboli měl by znát, jak se žák rozhodoval a jak určitý jev ovládá.

Když si žák chybu v textu opraví gumovacím perem, učitel se pak domnívá, že žák jev ovládá. On však správnou hodnotu jevu např. opsal od spolužáka, nebo mu jev opravil rodič. Pokud však žák chybný jev škrtne a napíše jev vedle správně, učitel pozná, že žákovi není daný jev úplně jasný a je třeba se k danému jevu ještě vrátit a dovysvětlit. Co je lepší – text bez škrtů a dokazování falešné znalosti, nebo upevnění jevu dalším vysvětlením a procvičením?

3. Neustálé opravy prováděné žákem vedou při opisování textu, samostatné práci či diktování textu ke zdržování žáka, který pak ztrácí soustředěnost a kontinuitu.

Pokud bude žák přistupovat k psaní textu s možností jakýchkoliv oprav, jeho přístup bude určitě méně zodpovědný – „on mi to táta nebo máma opraví“ – co bych se namáhal. Zodpovědnost se projevuje v celém životě. U dětí ji musíme pěstovat a vychovávat je k zodpovědnosti za svoji práci. Je to úkol dlouhodobý, soustavný, který prostupuje celou školní činností žáka. S gumovacím perem se však toto působení snižuje.

4. Bez gumovacího pera, ale se zodpovědným přístupem žáka a s kvalitními psacími potřebami se určitě nesníží úprava textu. Pokuste se nahradit gumovací pero na 1.st. např. kvalitním „bombičkovým“ perem a na 2.st. kvalitní propiskou, „bombičkovým“ perem či keramickým perem pokud možno ve stejné cenové relaci jako je gumovací pero.

5. Již několikrát se stalo, že text psaný gumovacím perem vlivem teploty zmizel. Například si žák doma odložil sešit na radiátor. Zůstaly mu pouze červené nadpisy. A to se stalo v dubnu, kdy byl sešit už plný poznámek a prací. Co asi zbývalo žákovi udělat?

6. Učitelé tisknou žákům různé doplňovací texty na školních kopírkách. V rámci šetření se mohou doplňovací texty tisknout pro žáka na již použitém papíru z druhé strany.

Co se stalo, když bylo na první stranu použito gumovací pero. Zůstal pouze tištěný text, červená opravovací znaménka učitele a jeho podpis. Práce žáka vlivem tepla kopírky nenávratně zmizela. Jak je možné později žáka hodnotit? Není podle čeho. A co když dojde ke střetu názorů na hodnocení žáka mezi učitelem a rodičem? Podle čeho se budeme rozhodovat?

 

Uvedené příklady ze školní praxe jasně ukazují, že negativní důsledky používání gumovacího pera očividně převládají. Rozhodli jsme se proto gumovací pero vyloučit ze školní práce(i domácí úkoly). Zároveň se objevila i řada špatných zkušeností s dalšími opravnými prostředky, které ztěžují práci, např. zmizík. Doporučujeme i tento opravný prostředek především z práce ve škole vyloučit. Opodstatnění má snad v domácích úkolech mladších žáků, pokud žák udělá do sešitu inkoustem kaňku apod.